Aminka & Arinka

Stránky kníraček American Beauty Oriasis "Eimy" a Arin z Nikolčiny náruče "Arča"

Aktuálně

Speciální výcvik

Náš opravdu SPECIÁLNÍ výcvik

Náš opravdu SPECIÁLNÍ výcvik
 
Obrany jsme s Aminkou začaly dělat jako poslední. A to ze dvou důvodů:1. Obrany jsou ve čtvrtek a to mám docela čas, a tak, aby se Amy vyběhala, jsem jen tak ze srandy přišla. A za 2. Amy i mě baví stopování a když se dělají stopy tak k tomu celkem samozřejmě patří i obrana a poslušnost…
Z těchto důvodů se tedy z Amy má stát obranář. Navíc se přidalo i to, že jsou tam fajn lidičky a musím přiznat, že mě to docela chytlo(k mému překvapení, ale mě holt se psy baví asi všechno…). Nutno podotknout, že mě obrany chytly mnohem víc než Amy. Naprosto nechápala, proč by se měla přetahovat o ten blbý hadr, když ho stejně nechce a Jarda(náš figurant) je na první pohled silnější. Zvolila tedy taktiku jako u hlídání předmětu, což znala z poslušnosti = pořádně na něj zaštěkám a vyjedu, on uteče a já ten hadr dám paničce, když ho tak moooc chce. Nejdříve to tedy vypadalo nadějně, štěkala na figuranta jako blbá a já si říkala, že držet se naučí, ale…Nějak se to furt neučila, kdykoliv Jarda zatáhl, tak hadr pustila. A ještě k tomu se nechtěla moc přetahovat ani se mnou. Tak co s tím?
Tou dobou jsme byly s Amy na agility závodech a vyhrály malého peška od Gappay. Toho jsem se chytla a začala Amy přesvědčovat, že on je přesně to, o co má zájem. Vlastně velmi podobně jako s flétajícím talířem. Házela jsem jí ho, blbla s ní, dělala ze sebe šaška a ono to nakonec zabralo. Amy to začalo bavit a postupně už mi pešíčka držela jako divá. Přesvědčit ji, že s Jardou to je ještě větší sranda taky nebylo lehké, nicméně pochopila to a teď už se s ním i docela přetahuje. Což je velký úspěch.
Zároveň jsem Amy začala učit revíry. To bylo mnohem jednodušší, protože jsem ji v rámci unavení psa naučila vpřed-okolo. Obíhala stromy, sloupy, keře, bylo jí to jedno a měla z toho radost-mohla běhat a ještě za odměnu dostala balónek, co víc si přát. Jediný problém byl ji naučit obíhat opravdu jen makety. Ona totiž vyběhla a podle svého zvyku oběhla první věc co uviděla (předtím jsem na to nehleděla, bylo mi jedno co oběhne, hlavně, že to oběhne a se proběhne =-)). Amy tak obíhala strom, sloupek co je na cvičáku, pak oběhla sestupovou kladiny, jindy celé áčko…a tak to nešlo! Nicméně důsledností jsem dosáhla toho, že ví, že se obíhá jen maketa. A je to i pro ni jednodušší, nemusí hledat vhodný předmět, jen se rozhlídne po maketě a má jasno.
Další fáze je vyštěkání. Vysílám ji tedy na maketu, sama utíkám jak blázen k druhé, schovám se a ona mě musí vyštěkat. To už zvládá poměrně bez problémů a tak jsme začali i s Jardou. Na toho štěká taky. Jen když jsem ji vyslala na jednu maketu a pak zpátky na druhou, kde byl schovaný Jarda, tak na něj štěkla zedvakrát a šla za mnou pro ten balónek co dostává za obměnu…Ale to se vyladí, zkoušeli jsme to jen jednou, musí jen pochopit, že odměnu jí dá Jarda, ne já.
Posledně jsme jí taky zkusili dát klín. Bylo to vtipné. Nevěděla kam se do toho má zakousnout, byl na ni moc velký a tvrdý. Ale na druhou stranu nový, větší a rozhodně zajímavější, něž-li starý, známý pešek. Tak jsme dokousali, protože klín neuměla držet a pešek už ji nezajímal…Uvidíme, jak to bude dál. Prý se bude kupovat ještě měkčí klín. Tak snad na ten jí to půjde.
To je asi všechno, víc k naší obraně nemám, ale napíšu až trochu pokročíme ;-).
 
Psi nejsou celým našim životem, ale díky nim je náš život úplný.