Aminka & Arinka

Stránky kníraček American Beauty Oriasis "Eimy" a Arin z Nikolčiny náruče "Arča"

Aktuálně

Frisbee

Co to je?

Něco málo o frisbee jako takovém, ale hlavně, jak jme se k němu dostaly my.

Frisbee. Přesněji dog frisbee, protože frisbee, jako takové, je sport jen pro lidi. Základem obou těchto sportů je talíř, létající talíř, abychom si rozuměli. Podstatu lidského frisbee neznám a tak ho vynechám. Nicméně to psí je logicky založeno na tom, že člověk disky háže a pes chytá(nopak by to šlo jen velmi obtížně, že ano). A je to úžesná podívaná, to vám povím, zvlášť když to tým(pán a pes) umí. Frisbee totiž není jen klasický psí sport, správné frisbee vystoupení(hovořím o Freestyle, volné disciplíne) by měla být hlavně show, aby se bylo na co koukat, byla vidět souhra a radost celého týmu z toho skotačení. Psi frisbee většinou milují a pro talířek by udělali cokoliv. No a správný pejskař má radost máli radost jeho pes, ne?

Ale s tou radostí to nemusí být od začátku. Amy třeba talíř nejdříve stoprocentně ignorovala, prostě: „To si strč za klobouk!“. Jenže mě se frisbee moc líbilo, jak jsem se dívala na videa na internetu(mrkněte na http://www.youtube.com/profile?user=k9disc )a navíc jsem koupila pěkně drahý(a pěkně blbý, jak jsem zjistila) talíř. Tak jsme začali se vzbuzováním zájmu. Házela jsem to Amy jako aport, tzv. roler(talíř neletí, pouze se kutálí po zemi). Házeli jsme si taky mezi sebou jen my lidi, abychom ji na něj upozornili. Přetahovala jsem se s ní kdykoliv ho donesla a ono to zabralo. Začala talíř mít ráda, milovat ho.

Do této chvíle jsem byla s mým starým talířem spokojená. Byl gumový, dalo se s ním tedy krásně přetahovat a i docela lítal, jsem si myslela. Jenže jsem jej začala házet Amy a zjistila, že se ve vzduchu téměř nevznáší, že jen letí a Amy jej nemá šanci dostihnout. Byla jsem nešťastná a myslela, že má Amy holt kráké nožičky a je pomalá…V tuto chvíli mi pomohla moje kamarádka Eva. Taky chtěla dělat frisbee se svou goldenkou Jessie, ale tu to vůbec nebavilo. Naštěstí byla chytřejší než já a koupila si pořádný talíř, a ještě lepší na tom bylo, že nám ten talíř půjčila(ona nám ho spíš dala, protože stav ve kterém byl po vrácení, byl příšerný a rozhodně k nepoužití). To byla naše záchrana. Tento talíř plachtil, lítal značně pomaleji a Amy jej stíhala chytat. To byl úspěch.

Tady nastal další zlom. Najednou to šlo ráz naráz. Ani jsme se nenadála a už je Amy přede mnou(myslím výkonnostně) a musím trénovat hlavně já-hody, abych jí to furt nekazila. Teď by myslím, kdyby zabrala, doběhla i ten starý gumový talíř. Už ví co se po ní chce…je to šikulka a hlavně na ní vidím, jak ji to baví. A co víc, mě to baví taky. Ono člověka potěší, když si hraje na hřišti se psem a lidi se zastavují, ukazují na nás a říkají to je ale šikovný pejsek, že?

Frisbee nás prostě baví, ale jesli někdy půjdeme na soutěž nebo ne se uvidí. Můj problém je totiž v tom, že Amy má hrozně ostré zuby a kdejaký talíř hned rozkouše. Proto kupuji ty extra odolné, ty však stojí tři stovky, tak mám jen tři a na další holt nejsou finance…A se třemi talíři se asi freestylová sestava neposkládá, ani kdybychom se rozkrájely…Ale snad našetřím a pak se těšte!!

Žádné komentáře
 
Psi nejsou celým našim životem, ale díky nim je náš život úplný.