Aminka & Arinka

Stránky kníraček American Beauty Oriasis "Eimy" a Arin z Nikolčiny náruče "Arča"

Aktuálně

Agility

Junior cup

Junior cup 2008

Tak je to za námi. Zúčastnily jsme se našeho druhého Junor cupu. Letos se nám dařilo lépe nežli loni. Možná to bylo i menší konkurencí, ale určitě se přidaly i zkušenosti z uplynulého roku. Přece jen jsme se zlepšily. Alespoň já s Amy. Zdá se mi, že Amy konečně trochu dozrála. Už to není moje štěňátko, je to velká holka. Další novinkou byla nová klec. Amy v ní vypadala spokojeně a byla mnohem odpočatější na běhání. Tato investice se vyplatila(uff to jsem si odechla ;-))

První běh byl Jumping družstev, který se zároveň počítal do součtu jednotlivců. Běžely jsme jako první z našeho Argus-teamu. Amy mě docela zklamala. Zase shazovala. Hned dvě laťky spadly. Jedna kvůli Amy, za tu druhou můžu já, brzy jsem uhla do strany a ona shodila dvojskok… Nicméně holky po nás už běžely čistě. Makča i Peťka(jejich první čistě zaběhlý parkůr) proběhly pěkně bez chyb. Ivča s darinkou taky, jen špatnou trať. No jo, ta hlava děravá… Tak se Ivča škrtla a počítaly jsme se my tři, což kvůli mým hloupým chybám hodilo druhé místo, ale i to je pěkné. myslím, že můžeme být spokojené.

Následoval Open jednotlivců. Amynka proběhla zase pěkně, ale zase, blbka, shodila skočku. V součtu jsme tedy s 15 trestnými body skončily na ještě pěkném 5. místě. To taky není tak hrozné, z 16 účastníků.

Poslední běh byl velmi očekávaný tunelář. Lestos pořadatelé znovu překvapili. Trať nejen že obsahovala 15x tunel a jen 5x skočku, (což je samo o sobě na zbláznění - zapamatovat si to) ale ještě přidali spoustu rušivých elementů. Na startu stál kruh, na kterém vysely kousky voňavého kabanosu, které, když jsme běžely my, byly poházené po celé ploše startu po přepadení bíglem. Dál na startu byla kupka cena s načuchlou kožešinou berana a klec s vycpaným králíkem a opravdovými bobky. Tunely v trati vedly pod vším možným. Nejen klasicky pod áčkem, ale i skrz stan a pod altánem. Tam seděla paní s párkem v rohlíku a probíhající pejsky lákala šustěním sáčku a voláním: „Dííívej, jakou mám dobrůtku!!“ Naštěstí nepoužívala „povel“ naa… Taky rozhodčí nebyla „normální. Na hlavě čepici jako šašek, kolem krku věnec kokinek a místo píšťalky měla pískací hračku. Ta Amy zaujala. Nicméně přes to přese všechno jsme trať nakonec zdárně doběhly. Jen s malým zdržením na startu – Amy se vrátila pro ten salám, na kterém předtím seděla. Vše ostatní jsme zvládly, ani paní v altánku Amy nenalákala. Až u tunelu pod áčkem jsme mou vinou udělaly chybu. Amy na áčko vyběhla. Nicméně to se nepočítalo, jako chyba, takže bychom doběhly bez chyby, kdyby si Amy odpustila shození poslední skočky… To snad ani nepotřebuje komentář. V tu chvíli mi to však bylo jedno, a byla jsem strašně ráda, že jsme v cíli. Takto stresový a dlouhý (199,5 m) parkúr se jen tak nevidí.

Závody se velice povedly. Počasí nám přálo, nebylo ani přehnané vedro ani zima. Atmosféra super. Musím pochválit organizaci, od loňska se zlepšili. Vše šlo jak na drátkách, nikde se přehnaně nečekalo, tak to má být. Bylo to super. Příští rok jedeme znovu, i když oslabeni o Ivču s Darinkou. Já můžu naposledy, tak uvidíme, jak to dopadne. Už teď se těšíme!!

PS: Ještě něco, Ivčin taťka dostal zvláštní cenu (flašku slivovice) za to, že odvezl nejvíce týmů. Dobrý co! =o)
 
Psi nejsou celým našim životem, ale díky nim je náš život úplný.