Aminka & Arinka

Stránky kníraček American Beauty Oriasis "Eimy" a Arin z Nikolčiny náruče "Arča"

Aktuálně

Agility

Jarní Hodonínská tlapka 2008

Jarní Hodonínská tlapka 15. 03. 2008

V sobotu jsme se zúčastnili závodů agility konaných v koňské hale v hodoníně.  Povrch v hale byl krásný-písek+piliny, pejskům to neklouzalo a krásně se jim skákalo. Počasí se také vyvedlo a hala tak ani nebyla potřeba. Svítilo sluníčko, takže jsme se ven chodili ohřívat.

Z našeho cvičáku se na závody vydaly dvě auta. V prvním jela Barča&Fido, Vranka&Abbey a Krahulka&Fajny, ve druhém já& Amy a Zdeňa &Fanynkou&Bafinkou s Katuškou. Celkově se nám moc nedařilo. Vranka i Krahulda skončily pokaždé disk a Barči s Fidem se taky moc nedařilo. Zdeňa s Buffy běhali sice krásně jako vždy, ale v jejich kategorii byla velká konkurence, proto se umístili jen ve zkoušce na třetím místě. S Fany běhal Zdeňa na závodech poprvé. Šlo jim to, avšak Fanynce se nelíbí látkový tunel a taky náběhy do slalomu jsou chatrné, vždy měli nějakou tu chybku nebo odmítnutí…

Takže jsme to vlastně „zachraňovaly“ my s Amy. Moc nám to nešlo. První běh, agility A1, se nám vůbec nepovedl. Dva týdny před závody jsme neběhaly - cvičák byl zavřený a já jsem byla na horách. Nicméně to jsou jen výmluvy. Nevím, jak se to stalo, ale Amy mi vyhnula áčko a pak i skočku, podle mě absolutně bezdůvodně, pak ještě shodila dvě skočky, což dává dohromady 20 trestných bodů a celkové 9. místo (teda myslím). Z devatenácti, to není tak hrozné, ale téměř všichni za mnou už byli disklí, takže to zrovna úspěch nebyl a pěkný začátek už vůbec ne.
Druhým během měla být zkouška. Tu jsem si při prohlídce prošla mockrát, pevně odhodlaná klidně všechno oběhat, pomaličku, v klidu, hlavně ať ji zaběhneme bez chyb. Potřebovaly jsme vyběhnout výbornou. To se nám nakonec povedlo. I když párkrát jsme měly namále. Přece jen už jsme se trošku rozběhaly, tak to šlo. Doběhly jsme, jak jsem chtěla, bez chyb a skončily na třetím místě.
To mi zvedlo náladu a do dalšího závodu, závěrečného Jumpingu, jsem šla s odhodláním běžet už na sto procent. To se úplně nepovedlo. Hned na druhé překážce-slalomu jsme zasekly, Amy chtěla naběhnout až do druhé díry. Tak jsem na ni hukla a stihla ji opravit. Paní rozhodčí mi to kupodivu nepískla, jako odmítnutí. Pak byly ještě dvě kritické místa, o kterých jsem neměla tušení a ani mě nenapadlo, že by tam mohla Amy chtít jít. Naštěstí jsme všechny zvládly a doběhly do cíle s čistým štítem. Zase nám to dalo třetí místo. Z toho jsem měla velkou radost. Vyhrály jsme totiž náš první pohár. (Ten co jsme dostaly na Junior cupu za nejmladšího psa nepočítám.)
Já jsem měla tedy při odjezdu velkou radost. Splnily jsme, co jsem chtěla a i něco navíc. Doufejme, že na dalších závodech se nám bude dařit aspoň takhle anebo lépe. Musíme se pořádně vyběhat, abych mohla s Amy přestoupit do A2 a taky abychom si neudělaly moc velkou ostudu na MRČR mládeže, kam bych chtěla jet. Tak nám držte palce!!!
 
Psi nejsou celým našim životem, ale díky nim je náš život úplný.